Proč se v ulicích svítí světlem žluto oranžové barvy
Dříve tomu tak nebylo, vůbec první výkonné lampy v ulicích měst a větších obcí vydávaly světlo bílé, s lehkým zeleným až zeleno modrým nádechem. Šlo o rtuťové vysokotlaké výbojky, které vyzařují ultrafialové (UV) záření, převáděné luminiscenční vrstvou uvnitř skleněné baňky na viditelné světlo. Časem se však v laboratořích začaly testovat nové prototypy mnohem výkonnějších zdrojů, jejichž výhody byly důvodem k náhradě stávajících výbojek, a sice sodíkové výbojky Lightpark.
Těch důvodů bylo hned několik – plnicím médiem byl sodík, mnohem levnější, bezpečnější a dostupnější prvek, nežli rtuť. Tím se snížily výrobní náklady a nižší byly i náklady na výstavbu veřejného osvětlení – snížil se počet osvětlovacích těles, prodloužila vzdálenost mezi nimi a svůj význam měla i delší životnost těchto zdrojů, 10 – 15 tisíc hodin. V té době se však mezi lidmi začaly ozývat první negativně laděné ohlasy na jejich nepřirozené oranžové světlo, které připomínalo automobilové mlhovky.
Oranžová je dobrá
Že je „modrá barva dobrá“, zaznělo ve skladbě kapely Žlutý pes a málokdo se nad tím pozastavil. Oranžová barva v ulicích už takový ohlas nesklidila, ale neprávem. Jde totiž o ideální barevný odstín, s nímž nedochází k hormonálním změnám v lidském organismu, a který tlumí psychické problémy způsobené nespavostí a stresem z vyčerpání a přepracování. Jestliže bychom plošně nahradili tyto zdroje světla studenějším odstínem bílé barvy, například lehce namodralým, výrazně by to ovlivnilo tvorbu melatoninu a způsobilo by to prodloužení denního cyklu a značné zdravotní obtíže mnoha lidem, a dokonce i volně žijícím zvířatům.
Narušení spánkového biorytmu by vedlo ke zvýšení počtu násilí a agresivity, depresí a sebevražd a k významnému oslabení imunitního systému, který je v současné době nejúčinnější zbraní vůči infekčním chorobám.